Firdousi, celým jménem Abul-Qasim Mansúr, se narodil kolem roku 940 ve městě tus v dnešním Íránu. Je považován za jednoho z největších perských básníků a kulturních osobností středověku. Jeho báseň Shahname (kniha králů) se stala nejdůležitějším literárním dílem v historii Persie a má zvláštní význam pro perskou národní identitu.
Firdousi pocházel ze vzdělané a zajištěné rodiny. Jeho otec byl věhlasný měšťan. Básník začal studovat v mládí a pokračoval v něm v Samarkandu a Bagdádu. Studoval tradiční vědy, arabštinu a perskou literaturu.
Firdousiho život byl neobyčejně Skládaný, strmý a vášnivý, zde i obtíže a duchovní požitky. Zabýval se zvídavostí, vnímal stále nové a nové materiály, formoval vzdělání a vkus v období, kdy Persie procházela důležitými a významnými událostmi a západ se těžko dožíval. Firdousi ukázal, čeho je schopen jednou ze svých prvních básní o milované.
Firdousi začal psát "Shahname" v roce 977 a práci na něm dokončil asi po 30 letech. Báseň se skládá z asi 60 000 řádků a pokrývá hrdinský příběh Persie Od počátku dob až do dobytí Araby v 7.století. Shahname vypráví o mýtických hrdinech, vládcích, slavných bitvách, ale také o kultuře, náboženství a tradicích Perského lidu.
Básník Firdowsi
Firdousi se narodil kolem roku 940 v Tusa v Íránu. O jeho raném životě a vzdělání je něco málo známo, ale předpokládá se, že pochází ze šlechtické a vzdělané rodiny. Firdousi měl rozsáhlé znalosti o perské historii, kultuře a lidových tradicích, což silně ovlivnilo jeho tvorbu.
Firdousiho hlavní tvorba je považována za" Shahname", kterou napsal v letech 977 až 1010. Epická báseň se skládá z asi 60 000 perských veršů a vypráví o perských královstvích a hrdinech od starověku až po dobytí Íránu Araby v 7.století. Shahname se stala íránskou národní epopejí a měla obrovský vliv na perskou literaturu a kulturu obecně.
Firdousi také napsal několik dalších básní, včetně ódy na život a lásku "Gulistan" a filozofických úvah v "Bustan". Byl jedním z nejznámějších básníků své doby a dodnes zůstává jedním z největších klasických básníků perské literatury.
Firdousi zemřel v roce 1020 ve vesnici Sebzevar, ve které žil mnoho let. Jeho hrob se stal místem uctívání a pouti pro mnoho lidí z různých zemí a kultur. Zanechal nezapomenutelnou stopu v historii perské literatury a kultuře a jeho díla se stále těší popularitě a obdivu.
Biografie
O jeho životě není nic známo až do 30. let X. století. poprvé se jeho jméno objevuje v jednom íránském slovníku, kde se nazývá Abulkasim Firdowsi. Narodil se – podle stejného slovníku-v rodině zamaimat lovsanawi, tedy inquilinus (sedlák, který odměňuje obrok) v lokalitě Zežan, poblíž Ghazna.
Až do své smrti zůstal autorem historické básně "Brehasp", která oslavovala potomky Sassanidů a odsuzovala arabskou říši; předpokládá se, že tato báseň stále nebyla nalezena.
Jeho vědeckým uznáním je epos "Shah-name", ve kterém poštisha představil historii Íránu od starověku až po vlastní čas. Firdousi zpívá vložky, které se nacházejí v pozdějších íránských islámských zdrojích, ve kterých místo slov používá oblíbená písmena. Dá se zhruba předpokládat, že na pozadí těchto příběhů se odehrává pomnogu před koncem svobody doby literární konflikt mezi zemědělským plemenem hřebců a novým pražákem.