Kristus je Synem Božím, ztělesněním lásky a milosrdenství. Ale přesto evangelia popisují okamžiky, kdy Ježíš pláče. Navzdory svému Božství cítí hlubokou bolest a smutek, které se objevují v srdcích lidí. Tyto okamžiky nás nutí přemýšlet o nepochopitelné hloubce jeho lidskosti a soucitu s námi.
První okamžik, kdy Kristus pláče, je popsán v Janově evangeliu. Zemřelý Lazar, Ježíšův přítel, byl pohřben a Ježíš vede jeho sestry Marthu a Marii k hrobu. Tam Kristus vidí na jejich tvářích smutek a bolest a "rozhněval a zmátl duchem" (Jan 11:33). Když pak vidí hrob, pláče. Tento okamžik nám ukazuje, že i když ztrácíme lidi, kteří jsou nám blízcí, Kristus s námi sdílí naši bolest a smutek.
Druhý okamžik, kdy Kristus pláče, je popsán v Lukášově evangeliu. Při vstupu do Jeruzaléma před svým utrpením a smrtí na kříži vidí město a pláče nad ním. Říká: "Ach, kdybys i ty dnes poznal, co patří do tvého světa! Ale teď je to skryto před očima tvých" (Lukáš 19: 42). Kristus pláče, protože ví, že hřích a nesouhlas s Bohem přinesou Jeruzalému bolest a zkázu.
Číslo se osmkrát opakuje
Evangelium popisuje osmkrát, kdy Kristus plakal. Tyto okamžiky ukazují jeho lidskou stránku a hluboký soucit s lidským utrpením. Níže je těchto osm bodů:
1. Při pláči nad Jeruzalémem (Lukáš 19:41-44)
2. Při pláči nad smrtí Lazarova přítele (Jan 11: 35)
3. Během pláče, když pozdravil ženy během své cesty na Kříž (Lukáš 23:27-28)
4. Během pláče na Getsemanské hoře před jeho zatčením (Lukášovo evangelium 22:44)
5. Během pláče, když Ježíš viděl Jeruzalém a zjistil, že město bude zničeno (Lukáš 19:41)
6. Během pláče na kříži, když zvolal " Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?(Matouš 27: 46)
7. Během pláče, když Ježíš předpověděl odmítnutí Jeruzaléma (Lukáš 13:34-35)
8. Během pláče, když Ježíš předpověděl svou rychlou smrt (Matouš 26: 38-39)
O událostech a důvodech pláče
Evangelium popisuje několik případů, kdy Ježíš Kristus plakal. Každá z těchto událostí odráží hluboké emoce a zdůrazňuje Ježíšovu lidskou stránku.
Jeden z těchto momentů byl popsán v Janově evangeliu. Když se Ježíš dozvěděl o smrti svého přítele Lazara, plakal spolu s Lazarovými zarmoucenými blízkými. Svědčí to o Ježíšově hlubokém soucitu s lidmi.
Další žalostnou událostí byl okamžik, kdy se Ježíš blížil k Jeruzalému a prorocky předvídal jeho zničení. Lukášovo evangelium říká, že Ježíš plakal nad Jeruzalémem, protože město neuznalo čas své návštěvy a nepřijalo Spasitele poslaného od Boha.
Třetím případem byl okamžik, kdy Ježíš, když přišel do chrámu a viděl, jak jsou Boží přikázání porušována a využívána pro osobní prospěch, plakal nad nečestností a nevírou lidí. To je popsáno v Matoušově evangeliu.
V každém z těchto případů Kristův pláč odráží jeho pocity soucitu, frustrace a smutku z důvodů spojených s hříchem a smutkem lidí. Kristův pláč je výrazem jeho božské lásky a hlubokého porozumění utrpení a slabosti lidí.
Historický kontext Kristova pláče
Kristův pláč je popsán v evangeliu a má hluboký historický kontext, který pomáhá pochopit význam této události.
1. Kristův pláč odkazuje na události posledního dne jeho pozemského života, před křížovou cestou a ukřižováním. Pláče nad smutnou budoucností města Jeruzaléma, ví, že to bude město, do kterého budou zabiti proroci a které bude předurčeno k tomu, aby bylo zdevastováno. Tento pláč pokračuje v tématu mesiášské služby Krista a jeho chápání osudu lidí.
2. Kristus pláče i nad neschopností lidí přijmout jeho pravdy a jejich odmítáním jeho poselství. Vidí, jak jsou jejich oči zavřené pro pravdu a jejich srdce jsou zaměněna za jeho slova. Jeho slzy jsou výrazem hlubokého soucitu a bolesti pro lidi, kteří odmítají dar spásy.
3. Dalším historickým kontextem pro Kristův pláč je jeho vztah s Lazarem a Marfou, když přijde do Betanie a dozví se o Lazarově smrti. Tento pláč je výrazem smutku a soucitu za ztrátu přítele a zároveň slouží jako jasný důkaz Boží moci a lásky k lidem.
4. Nakonec Kristův pláč poté, co viděl Jidáše, který převzal zrádnou roli, je výrazem frustrace a smutku. Tento okamžik je vyvrcholením jeho pozemského poslání a zahrnuje uvědomění si zrady jednoho z jeho studentů.
Celkově má Kristův pláč v evangeliu hluboký historický a emocionální kontext. Je výrazem bolesti, soucitu a lásky Boha ke světu. Tyto epizody nám pomáhají pochopit význam jeho poselství a jeho poslání na zemi.
První pláč Krista při narození
Evangelium nepopisuje explicitně plačícího Krista při narození, ale některé úvahy a tradice tvrdí, že Kristus začal plakat po svém narození.
Podle křesťanské víry se Kristus narodil ve stánku v Betlémě, kam přišli pastýři po oznámení jejich narození andělem, aby vzdali čest Ježíšovu dítěti. Tento okamžik je považován za první objev božského daru světu.
Podle křesťanského učení se Kristus nenarodil v přepychovém pokoji, a ukázal počáteční bezmocnost kojence, a tak zůstane bezmocný před Adamem, částečným zničením tohoto prokletého místa a zářením v některých jiných variantách, jak rozvinout přírodu, která se přenesla kojenec.
Kristus se narodil se všemi znaky obyčejného člověka a jeho pláč se stal symbolem jeho lidstva. Tento pláč, i když není popsán přímo v evangeliu, je symbolický pro Božího Syna, který se stal jedním z nás a sdílel radosti a utrpení lidské existence.
Pláč Krista nad umírajícím Lazarem
V evangeliu se nachází příběh Kristova pláče nad smrtí svého přítele Lazara. Popis tohoto příběhu odráží Kristovu hlubokou lidskost a soucit s utrpením a smrtí.
Když Kristus slyšel o Lazarově nemoci, nespěchal k němu, aby všichni viděli sílu jeho vzkříšení. Naopak se zdržel o dva dny, aby Lazar zemřel. Po příchodu do Betanie, kde byl již Lazar pohřben, byl Kristus svědkem hlubokého smutku a pláče lidí kolem něj. Viděl Marfu a Marii, Lazarovy sestry, jak vyjadřují svou bolest a smutek.
V těchto chvílích se Kristus naplnil hlubokou hořkostí a plakal. Oči mu prolévají slzy, které ho bolí a bolí. Ačkoli věděl, že vzkřísí Lazara, jeho lidské srdce zažilo smutek a úzkost před nevyhnutelnou smrtí.
Kristův pláč nad umírajícím Lazarem je ukázkovým příkladem jeho vhledu a soucitu. Sdílel smutek a smutek svých blízkých a projevil svou božskou lásku k lidstvu. Tento příběh sloužil jako příklad toho, jak může být Kristus zdrojem naděje a útěchy pro všechny, kteří čelí smrti a smutku.
Pláč Krista nad Jeruzalémem
Ježíš, když se blížil k Jeruzalému, uviděl město a rozplakal se nad ním a řekl: "Kéž bys v tento den poznal i to, co vede k míru! Ale je to před tebou skryto!"
V těchto Kristových slovech zní hluboký smutek a bolest pro město a jeho lid. Chce, aby si Jeruzalém uvědomil skutečný význam jeho příchodu - mír a spásu. Jeruzalém tomu však bohužel nerozumí a nadále žije v temnotě.
Kristus předpovídá zkázu Jeruzaléma a popisuje jeho budoucí zkázu slovy: "Přijdou na tebe dny, kdy tě nepřátelé tvoji obklopí valy, zpustoší tě a obalí tě, takže tebe a tvé syny ve zdech nenechají kámen na kameni, protože jsi nepoznal čas své návštěvy.".
Kristův pláč nad Jeruzalémem ukazuje jeho hluboký soucit a lásku k lidem. Chce, aby všichni pochopili význam jeho příchodu a přijali spásu, ale lid ho nadále odmítá a zůstává v temnotě.
Kristův pláč nad Jeruzalémem nám připomíná důležitost uvědomění si a přijetí Božího plánu spásy. Přišel k nám, aby přinesl mír a spásu, ale to je možné pouze prostřednictvím naší lítosti a víry v Něj.
Nechť Kristův pláč nad Jeruzalémem je připomínkou potřeby otevřít svá srdce Ježíši a přijmout ho jako Pána a Spasitele. Nechť je tento pláč motivací k šíření evangelia a volání lidí o spásu.
Pláč Krista před smrtí
Jan 11: 32-35:
Když Marta přišla k Ježíši, když ho viděla, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane! Byl jsi tady a můj bratr by nezemřel. A nyní vím, že ať po Bohu chceš cokoli, Bůh ti dá cokoli."
Ježíš se velmi rozzlobil duchem a zděsil se a řekl: "kde ho dali?". Říkají Mu: "Pane! Pojď se podívat." Ježíš brečel.
Matouš 26: 36-39:
Pak přišel Ježíš s nimi do svého panství zvaného Getsemania a řekl učedníkům: "Sedněte si tady, zatímco tam půjdu a pomodlím se." A když s sebou vzal Petra a dva syny Zebedejské, začal truchlit a toužit. Ježíš jim pak řekl:"až do smrti truchlím, duše má, zůstaňte zde a bděte se mnou." A když se trochu pohnul, padl na obličej a modlil se: "Otče Můj! Pokud je to možné, tak mě nechte projít pohárem sia. Ne jak chci, ale jako ty!"
Pláč Krista po vzkříšení Lazara
Evangelium popisuje, jak Ježíš Kristus přichází k rakvi Lazara, kterého později vzkřísí z mrtvých. Když Ježíš viděl pláč lazarových sester a nadšených Židů, pobouřil ducha a šel do pláče. Byl to důkaz nejen jeho hluboké touhy, ale i jeho lidského stavu.
Vidíme, že i Kristus, který má moc nad smrtí, neskrývá své emoce a smutek. Uvědomuje si nemoc a smrtelnost tohoto světa, a když vidí pláč svých přátel, sdílí jejich smutek. A přesto Kristus ví, že má moc nad smrtí a může vzkřísit Lazara.
Pláč Krista po vzkříšení Lazara nám také slouží jako důležitá připomínka jeho lidské přirozenosti a zároveň božské síly. Ježíš pláče nejen kvůli Lazarově smrti, ale také kvůli hlubokému soucitu s utrpením a smutkem lidského života.