Perfboard je zařízení, které způsobilo revoluci ve zpracování informací. Je to raný formát pro ukládání a přenos dat. Děrovací Karta se používá propíchnutím nebo ohnutím otvorů ve speciálním papírovém nosiči. První kroky při výrobě děrných štítků byly učiněny již v 19.století, kdy Jacquard Jacquard vynalezl softwarově řízený tkalcovský stav založený na děrovaných kartonových deskách.
Samotná myšlenka perfokarty se však začala šířit až se začátkem počítačové éry. V roce 1896 si Hermann Goldschmidt patentoval zařízení pro třídění dat na základě děrovacího systému. Děrná Karta se rychle stala populární ve druhé polovině 20.století díky vývoji elektronických počítačů a možnosti používat děrnou kartu jako vstupní a výstupní nosič informací.
Perfboard byl široce používán v různých odvětvích, včetně účetnictví, telekomunikací a řízení výroby. Umožňovala ukládat a přenášet data jako otvory na papírové mapě. Počítače mohly číst tyto otvory a zpracovávat informace vysokou rychlostí.
Perfokarta výrazně zjednodušila zpracování informací a zvýšila jejich účinnost. Její multifunkční využití a vliv na rozvoj počítačových technologií z ní udělaly jeden z klíčových prvků historie informační revoluce.
S příchodem nových technologií, jako jsou magnetické disky a elektronická média, se role děrných štítků začala zmenšovat. Její odkaz však žije dodnes a zůstává symbolem počátku počítačové éry a průlomu ve zpracování informací.
V konečném důsledku vývoj děrných štítků a počítačových technologií umožnil vytvoření výkonných systémů zpracování informací, které dnes používáme v našem každodenním životě.
První kroky v historii děrných štítků
Historie perfokarty sahá až do konce 19.století, kdy americký statistik a podnikatel Hermann Hollerit přišel se systémem mechanického zpracování dat pro sčítání lidu. Navrhl použít perforované karty, z nichž každá obsahovala informace o konkrétní osobě nebo předmětu.
Perfboard byl standardní formát karty, která měla vytažené otvory. Každá díra odpovídala určité hodnotě, například pohlaví, věku nebo profesi. Data byla zaznamenána děrováním otvorů speciálním nástrojem.
Systém děrných štítků byl rychle přijat v různých oblastech, jako jsou statistiky, účetnictví a plánování. Děrné štítky výrazně zjednodušily proces zpracování dat, protože je bylo možné třídit a analyzovat pomocí speciálních mechanických čteček.
| Výhody perfboardu: | Nevýhody perfboardu: |
|---|---|
| Snadné použití | Omezené množství informací na jedné mapě |
| Rychlé zpracování dat | Nutnost používat speciální zařízení |
| Možnost třídění a filtrování dat | Omezení možnosti změny dat |
Postupem času se děrné štítky staly stále běžnějšími a našly uplatnění v mnoha oblastech, včetně bankovnictví, obchodu, průmyslu a státních institucí. Zůstaly hlavním nástrojem pro zpracování dat až do příchodu počítačů a elektronických systémů pro ukládání a zpracování informací.
První výskyt děrných štítků v historii
Děrná karta, původně označovaná jako děrovaná karta, byla vyvinuta v 18.století francouzským inženýrem Josephem-Marie Jacquardem. Vytvořil speciální zařízení, které umožnilo automaticky perforovat kartonové karty v určité sekvenci otvorů.
Děrný štítek stal se základem pro vývoj mechanických zařízení pro zpracování informací. Byla široce používána v textilním průmyslu k automatizaci tkalcovských stavů. Pomocí děrné karty bylo možné programovat určité vzory a vytvářet složité vzory na látce.
Skutečnou revoluci však perfboard přinesl ve 20.století, kdy byl aplikován v elektronických počítačích. Stala se hlavním způsobem zadávání a ukládání dat. Děrovací karta poskytovala možnost programování a následné úpravy programu bez nutnosti změny hardwaru.
Použití děrné karty umožnilo výrazně zjednodušit a urychlit zpracování informací a také vytvořit základ pro vývoj modernějších formátů ukládání dat.
Perfboard je prvním krokem k vytvoření moderních počítačů a otevřel cestu k různým oblastem využití informačních technologií.
Vývoj děrné karty jako nosiče informací
Od svého vynálezu v 19.století prošla perfokarta dlouhou vývojovou cestou a stala se jedním z nejpopulárnějších nosičů informací v minulém století. Nejprve se koncem 19.století používala v mechanických hudebních nástrojích a v telefonních systémech k přenosu a ukládání hudebních skladeb a signálů.
Nejvýznamnější průlom však nastal v roce 1928, kdy Hermann Cholerit vynalezl děrovačku pro automatické zpracování dat. Tento systém byl používán v prvních počítačových systémech, kde děrovací karta sloužila k nahrávání a ukládání informací. Perfokarty mohly být určitým způsobem odmítnuty, aby představovaly různé znaky a čísla, a staly se tak základem pro počítačové programování a zpracování dat.
S rozvojem elektronických počítačů v 50.a 60. letech 20. století se děrovací karty nadále používaly, nyní již doplněné o výkonné stroje. Byly široce používány v bankovnictví, pojišťovnictví a obchodu, kde bylo nutné zpracovat velké množství dat. V děrných kartách bylo možné zaznamenávat a ukládat informace o zákaznících, transakcích, smlouvách a dalších obchodních operacích.
S příchodem modernějších nosičů informací, jako jsou magnetické a optické disky, však perfokarta musela ustoupit. Navzdory tomu se perfboard stále používá v některých oblastech, kde je vyžadováno ukládání dat na papírové médium s možností automatického zpracování, jako jsou některé systémy hlasové pošty atd.
Celkově vývoj děrné karty jako nosiče informací významně přispěl k historii počítačů a zpracování dat. Stala se mostem mezi mechanickými zařízeními a elektronickými počítači a také pomohla učinit zpracování a ukládání informací efektivnějšími a pohodlnějšími.