Rual Amundsen je významný norský polární badatel, který na počátku 20.století provedl řadu slavných objevů a úspěchů. Byl prvním člověkem, který dosáhl jižního pólu a podnikl řadu dalších významných expedic a cest.
Jednou z nejvýznamnějších událostí Amundsenovy kariéry byla jeho expedice na jižní pól. V listopadu 1911, po dlouhých přípravách a namáhavé cestě přes zemi fukus a údolí Amundsen, se Amundsen a jeho tým setkali se svým cílem. 14. prosince 1911 dosáhli jižního pólu, čímž celý svět překvapili svou statečností a podrobnou přípravou.
Navzdory své slavné expedici na jižní pól však Amundsen také provedl několik dalších působivých objevů a úspěchů. V roce 1903 ovládl loď Gjerted a stal se prvním člověkem, který se vydal po severní námořní cestě. Uzavřel si cestu přes východní pobřeží Grónska a Arktidy a dostal se k břehům Sibiře. Byl to důležitý historický okamžik, protože taková cesta se všem zdála nemožná kvůli jeho drsným podmínkám a ledovým překážkám.
První cesta: dobytí jižního pólu (14. prosince 1911)
14. prosince 1911 Rual Amundsen a jeho expedice dosáhli vítězství v vzrušující soutěži o první dosažení jižního pólu. Dosáhli jižního pólu na místě expedice Amundsen v oblasti hory k šedesátým narozeninám.
Expedice, která se skládala z pěti účastníků a 52 psů, používala sáně a psí spřežení k postupu po ledové a sněhové pokrývce. Amundsen a jeho tým ušli více než 1 400 kilometrů, pokrývali rostoucí vzdálenost a překonávali složité podmínky, jako jsou vánice a silné mrazy.
Po příjezdu na jižní pól Amundsen vztyčil norskou vlajku a místo pojmenoval "pól šedesátých let" na počest výročí nezávislosti Norska. Tento okamžik poznamenal obrovským pocitem hrdosti a spokojenosti, protože věděl, že on a jeho tým byli první, kdo dosáhli tohoto vzdáleného bodu země.
Po dosažení jižního pólu se Amundsen a jeho tým úspěšně vrátili zpět na své základní místo na pobřeží Antarktidy. Jejich historická expedice zanechala nesmazatelnou stopu ve výzkumu jižního pólu a zanechala hlubokou stopu v samotné historii výzkumu jižní polární oblasti.
Druhá cesta: severovýchodní průchod (26. -29. května 1928)
Nebývalé potíže čekaly na odvážné průzkumníky na cestě-čelili hustému ledu a neprůhledné mlze, takže pokrok byl extrémně pomalý. Odvážným mořeplavcům se však podařilo překonat všechny potíže a dostat se na Kap Chelyauskin, kde se dostali na driftovaný led a strávili několik dní.
27. května 1928 pro Amundsena a jeho parťáky to bylo rozhodující. Uvízli v ledu a strávili spoustu času snahou najít cestu ven. A nakonec, po dlouhém úsilí, se posádce podařilo loď osvobodit a pokračovat ve své cestě.
Takovým způsobem, 28. května 1928 byl to důležitý krok na cestě. Amundsen a jeho společníci, odhodlaní a nadšení, pokračovali na východ směrem k Beringově průlivu. Ale bohužel zde na ně čekaly nové překážky.
Jak se blížíme k Beringovu průlivu 29. května 1928 Amundsen a jeho tým čelili silnému větru a hustým mlhám. Tyto podmínky značně ztížily pohyb, ale nic nedokázalo zastavit hrdinskou výpravu výzkumníků.
V důsledku toho se Amundsen a jeho tým po několika dnech namáhavé a nebezpečné cesty dostali přes severovýchodní průchod a vytvořili novou kapitolu v historii výzkumu. Jejich úspěch měl obrovský vliv na rozvoj navigace a objevování nových námořních cest.
Třetí cesta: objev severního pólu (12. května 1926)
Po dlouhou dobu zůstal severní pól pro mnoho výzkumníků nedosažitelným cílem. Rual Amundsen se však nevzdal a po úspěšném dosažení jižního pólu v roce 1911 se rozhodl pokusit stát se prvním člověkem, který dosáhl severního pólu.
V roce 1926 se vydal ve svém horkovzdušném balónu "Norsko" ze Špicberků. Při pohybu nad ledovými plochami se Amundsenovi podařilo přesně lokalizovat severní pól a dosáhl ho 12.května téhož roku. Tato událost byla obrovským úspěchem v historii výzkumu severního pólu.
Po návratu byl Amundsen slavnostně přivítán v Norsku, kde byl prohlášen za hrdinu. Získal titul univerzitního profesora a pokračoval ve svém vědeckém výzkumu.
| Datum | Objev |
|---|---|
| 14. prosince 1911 | Dosažení jižního pólu |
| 17. července 1912 | Přítomnost severního magnetického pólu |
| 12. května 1926 | Objev severního pólu |
Čtvrtá cesta: expedice k Rudému moři (27. srpna 1911)
V srpnu 1911 byla provedena expedice k Rudému moři jako součást čtvrté cesty Ruala Amundsena. Byl to další velký výkon bungalovu a norských lyžařů a polárníků. Během expedice byla prozkoumána nová část pobřeží Rudého moře a prozkoumána fauna a flóra této oblasti.
Rual Amundsen a jeho tým překonali četné překážky a obtížné podmínky procházením neznámým terénem. Odvážně prozkoumali území tím, že se setkali s různými druhy rostlin a zvířat a studovali klimatické a geografické rysy.
Jedním z hlavních vědeckých výsledků expedice bylo objevování a popis nových druhů ryb, korálů a měkkýšů. Tyto údaje byly předány odborníkům k dalšímu zkoumání.
Kromě toho Roal Amundsen a jeho tým provedli řadu meteorologických pozorování, aby získali údaje o počasí a klimatu v této oblasti. To vědcům umožnilo lépe porozumět přírodním jevům, které charakterizují Rudé moře.
Expedice k Rudému moři byla dalším významným milníkem ve výzkumu polárních oblastí. Rual Amundsen a jeho tým pokračovali ve své vědecké výzkumné činnosti a významně přispěli ke studiu přírody a geografie země.
Pátá cesta: plavba přes severní pól na letadlové lodi Nordpol (9. května 1926)
9.května 1926 vstoupil Rual Amundsen do historie prvním letem přes severní pól na letadlové lodi Nordpol na světě. Spolu s ním byli na palubě jeho společníci, další tři. K pólu se dostali s pomocí hydroplánu a uloženým naváděním s tím, že letěli severovýchodním směrem. Let trval 12,5 hodiny a skončil přistáním v Taškentu.
Tento rekordní let, který se uskutečnil přes severní pól, byl jedním z největších úspěchů ve výzkumu Arktidy a nesmírně důležitou událostí v historii letectví. Amundsen opět prokázal svou bezkonkurenční schopnost riskovat a vytvořil nový rekord tím, že se stal skutečným hrdinou své doby.
Šestá cesta: severozápadní průchod (vedle moře) (13. srpna 1905)
V roce 1905 zahájil Roal Amundsen svou šestou cestu, jejímž cílem bylo připravit severozápadní průchod přes moře. Po dlouhou dobu byl tento průchod považován za neprůchodný a mnoho odvážlivců, kteří se ho snažili projít, zemřelo nebo se ztratili.
13.srpna 1905 se Amundsen v doprovodu svého týmu přiblížil k moři a začal se připravovat na plavbu. Použili lehkou veslici speciálně navrženou k překonání ledu. Sousední pobřeží moře bylo jen pár kilometrů od nich, ale tyto kilometry byly nejnáročnější a nejnebezpečnější.
Cestovatelé čelili hustému ledu a prasklinám, které v sobě nesly neustálou hrozbu. Museli se hodně zastavovat, aby mohli vést cestu nebezpečnými úseky. Ale navzdory těžkostem se Amundsen a jeho posádka 13.srpna 1905 konečně dostali na druhý břeh moře, čímž vytvořili severozápadní průchod.
Byl to obrovský průlom ve výzkumu Arktidy a navigace. Amundsen dokázal, že severozápadní průchod je možný, a dokázal zachytit tento okamžik v historii. Jeho úspěch měl obrovský dopad na následující výzkum a objevy v Arktidě.