Saracén - je to historický název, který byl ve středověku připisován muslimským národům severní Afriky, Středního východu a Španělska. Saracéni jsou známí svými skvělými bojovými dovednostmi a bojovnou povahou. Byli po staletí hlavními odpůrci křesťanské Evropy a účastnili se mnoha válečných konfliktů a dobývání nových území.
Jedním ze slavných vůdců saracénského hnutí byl reformní myslitel Muhammad ibn Abd al-Wahháb, zakladatel učení wahhábismu v Saúdské Arábii v 18.století. V dnešní době se v této zemi oficiálně hlásá víra ideologie wahhábismu; odmítá mírumilovnost a obrací své stoupence k extremistům.
V křesťanské Evropě byli Saracéni často spojováni s barbary a podivnými myšlenkami. Mnoho Saracénů však vykazovalo vysokou úroveň kultury a rozvoje, výstavby architektury a vědy. Zanechali po sobě nádherné paláce, mešity a města zásobená vodou, kanalizačními systémy a topnými systémy. V tom je jejich přínos světové kultuře a vědě.
Saracéni zanechali nesmazatelný otisk v historii lidstva jako odpůrci a spojenci křesťanské civilizace. Jejich velikost a oheň v duších jejich následovníků se nám budou zdát záhadou, ale jejich dědictví zůstává spolehlivým zdrojem znalostí a velké historické hodnoty. Jsou pro nás navždy slavné a tajemné.
Původ termínu "Saracén"
Termín "Saracén" má svůj původ ve středověké latině a řečtině. Pochází z řeckého slova " σαρακηνός "(sarakenos), což znamená" člověk z pouště "nebo"cizinec". V polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu tento termín používali Řekové k označení národů a kmenů žijících na východě od jejich hranic.
Později, ve středověku, se termín "Saracén" začal v západní Evropě používat k označení Arabů a muslimů. Evropané vnímali Saracény jako" podivné a nepřátelské cizince", kvůli jejich odlišným kulturním a náboženským charakteristikám. Toto vnímání je způsobeno skutečností, že Evropa byla ve středověku ve stavu kulturního kontaktu s arabským a muslimským světem a Arabové výhradně reprezentovali "jiného" a "cizího".
Termín "Saracén" původně odkazoval na obyvatele severní Afriky věřící v islám. Postupem času se však začal více vnímat a používat k označení všech Arabů a muslimů žijících ve Středomoří a východní Evropě. Použití termínu "Saracén" nebylo vždy neutrální - záviselo na politickém a náboženském kontextu. Termín později ztratil svou původní konotaci a začal se používat spíše v historickém a uměleckém kontextu.
Saracéni v historii starověkého Říma
Saracénské kmeny, které opustily Arábii, zahájily svou výpravu na západ na počátku 3. století n. l. Za vlády císaře Caracally podnikli řadu úspěšných nájezdů na římská území. Jejich hlavním cílem byly bohaté provincie, jako je Afrika a Sicílie. Saracéni pronikli do Římské říše, drancovali a ničili města, přepadli valerijskou věž a zapálili Jupiterův chrám v Římě.
V reakci na agresi Saracénů Římané dospěli k závěru, že je nutné posílit hranice a vytvořit legie, které budou schopny čelit arabským invazím. Byly postaveny pevnosti, zdi a další opevněné stavby. Římská říše opakovaně bojovala se Saracény, pokoušela se odrazit ztracená území a chránit své vlastní hranice.
Saracéni tak sehráli nepopiratelnou roli v historii starověkého Říma a stali se záminkou k posílení hranic a vytvoření nových vojenských formací. Jejich invaze vyvolaly potřebu posílit říši a rozvinout její vojenskou sílu.