Katolická církev založená na víře a přijímání svatých svátostí byla jednou z nejmocnějších a nejvlivnějších náboženských organizací evropského středověku. Nicméně den předtím reformace v 16.století se církev stala terčem kritiky a obvinění ze strany mnoha lidí.
Jedním z hlavních důvodů kritiky bylo prodej odpustků. Katolická církev tvrdila, že získání odpustků je způsob, jak získat odpuštění za hříchy nebo osvobození duše z utrpení v očistci. Množství odpustků a jejich prodej penězi však vyvolalo bouřlivou reakci společnosti. Mnoho lidí v této praxi vidělo chamtivost a komercializaci víry, což bylo v rozporu se základními principy spirituality a morálky.
Kritikům zpovědník. Jednotliví kněží mohli odpustit hříchy nebo uložit pokání, v závislosti na výši odměny, což vyvolalo rozhořčení a nedůvěru v církev. Tato praxe si vysloužila kritiku předních myslitelů té doby a stala se jedním z důvodů, které vedly k reformaci.
Rozšířená je i kritika na adresu monopol církve na poznání. Ve středověku byla většina populace negramotná a k posvátným textům měli přístup pouze duchovní. Kritici trvali na nutnosti překladu Bible do lidového jazyka, aby se každý člověk mohl sám naučit písma a dospět k víře, a to obcházením důmyslných předpisů a zkreslení.
Za co byla katolická církev před reformací obviněna
Katolická církev se koncem 15.století stala terčem kritiky mnoha lidí v Evropě. Je třeba poznamenat několik hlavních důvodů, proč byla obviněna:
1. Obchod s odpustky. Katolická církev prodávala odpustky, což bylo považováno za jakýsi "nákup odpuštění" hříchů. To vyvolalo nespokojenost u mnoha věřících, kteří považovali takovou praxi za nespravedlivou a nekorektní vůči podstatě náboženství.
2. Morální a etické chování duchovenstva. Velké množství skandálů a nedůstojných činů ze strany duchovních postavilo církev do negativního světla. Katolická církev byla obviněna z korupce, hanobení morálních činů svých kněží a zanedbávání povinností duchovních.
3. Nepochopení církevních rituálů a rituálů. Katolická církev během služby používala latinu, což nebylo všem věřícím jasné. Obřady v kostele navíc často probíhaly se zavřenými dveřmi, což u lidí vyvolalo nedůvěru a vytvořilo obraz "tajné sekty".
4. Politický zásah papeže. Někteří vůdci kritizovali roli papeže v politickém uspořádání Evropy. Znepokojoval je zejména papežův vliv na světové vládce a rozhodnutí učiněná v katolické církvi.
Všechny tyto faktory hrály roli při vytváření atmosféry nespokojenosti, která připravila půdu pro následnou reformaci a vznik nových vyznání.
Prodej absolutna a odpustků
Koupit Absolutno a odpustek bylo možné pro ty, kteří nemohli cestovat během křížových výprav nebo neměli možnost činit dlouhé pokání. Tento přístup k náboženské praxi vyvolal rozhořčení mnoha lidí, protože představoval opak učení křesťanství o neustálém procesu pokání a spoléhání se na Boží milosrdenství.
K tomu se přidal i aspekt ekonomické nerovnosti. Prodej absolutna a odpustků umožnil bohatým koupit si "spásu", zatímco chudí museli dál trpět a snažit se. Tento přístup nivelizoval hodnoty a ideály zakotvené v křesťanském učení a vyvolal nesmiřitelné rozhořčení.
V důsledku toho kritici, včetně Martina Luthera, začali proti této praxi aktivně protestovat a požadovali změny. Právě zde se zrodilo reformační hnutí, které se vyvinulo ve vznik protestantských církví a změnu náboženské krajiny Evropy.
Obchod se svatyněmi a relikviemi
Jedním z hlavních aspektů, které katolická církev v předvečer reformace kritizovala, byl obchod se svatými a relikviemi. Ve středověku byl kostel považován za strážce svatých předmětů a částí těl svatých osob.
Místo nezištného šíření relikvií a svatyní mezi věřícími však církevní představitelé tuto praxi často zneužívali pro zbožné účely. Prodávali údajné kusy kříže Ježíše Krista, ostatky apoštolů a další předměty, které údajně měly posvátnou moc a mohly přinést požehnání nebo uzdravení.
Zjevná komercializace Svatováclavského dědictví odporovala skutečným hodnotám křesťanství a vyvolala kritiku. Mnozí věřící věřili, že obchod se svatými proměnil církev v baštu materialismu a připravil je o náboženské hodnoty posvátného charakteru. Souběžně se objevily zvěsti o falšování zázračných předmětů a pochybnostech o jejich pravosti.
Obchod se svatyněmi a relikviemi se stal jedním z hlavních faktorů, které zklamaly veřejné mínění a ohrozily autoritu a moc katolické církve.
Šíření odporných pověr
Jedním z hlavních argumentů kritiků katolické církve v předvečer reformace bylo šíření odporných pověr mezi věřícími. V té době, církev hrála důležitou roli ve společnosti a její zástupci měli obrovský vliv na každodenní život lidí.
Mezi kleriky však byli i takoví kněží, kteří svou moc a postavení využívali ke spekulacím o víře lidí. Šířili různé pověry, podváděli a vykořisťovali běžné věřící.
Mezi nejznámější pověry patří prodej odpustků, který vyvolal zvláštní rozhořčení Martina Luthera. Odpustky představovaly "výprodej" hříchů, při kterém si věřící mohli koupit odpuštění svých hříchů a osvobodit své blízké z pekla. Tato pověra vyvolala u lidí pocit nespravedlnosti, protože odpuštění hříchů by nemělo záviset na finančních možnostech.
Další běžnou pověrou bylo uctívání svatých a oslovování o pomoc. Lidé věřili, že svatý může zprostředkovávat před Bohem a plnit jejich žádosti. To však bylo v rozporu s přímými pokyny Bible, která učila, že není třeba zprostředkovávat mezi Bohem a věřícími.
Pověry také zahrnovaly mystický a zastrašující charakter náboženských obřadů. Například latinskou mši, kterou kněz prováděl v latině, málokdo chápal. To přispělo k vytvoření atmosféry záhady a strachu před Bohem.
Obecně šíření odporných pověr vyvolalo frustraci a nedůvěru katolické církve ze strany obyčejných věřících. Začali si uvědomovat, že katolická církev se odklonila od Kristova skutečného učení a stala se nástrojem k získání materiálních výhod kněžími a kleriky.
Udržování korupce a rozkrádání uvnitř církve
Jedním z hlavních důvodů, které katolická církev v předvečer reformace kritizovala, byla její podpora korupce a rozkrádání. Bylo známo, že mnoho duchovních hierarchů a svatých otců zneužilo své postavení tím, že se zabývali řadou nehodných činů a obohacovali se na úkor farníků. To zahrnovalo prodej církevních pozic, relikvií, odpustků a požehnání. Mnoho věřících věřilo, že toto chování bylo v rozporu s neposkvrněností a morálkou, kterou církev hlásala a měla představovat.
Korupce a rozkrádání nejen podkopaly pověst církve, ale také ovlivnily duchovní život věřících. Mnoho prostých lidí, kteří odkládali své poslední peníze na nákup odpustků nebo dary církvi, doufalo v vykoupení hříchů a získání spásy. Když se však o korupci začalo mluvit, vyvolalo to vlnu pobouření a frustrace. Mnozí začali pochybovat o zbožnosti kněží a obrátili se na jiné formy religiozity a spirituality.
Kritika katolické církve a problematika korupce a rozkrádání byly dalším důvodem vzniku reformního hnutí. Mnoho reformátorů se snažilo vrátit církev k původům a zbavit ji nedostatků, které viděli v systému prodeje odpuštění a dalších neduhových praktikách. Jednou z klíčových postav proti korupci byl Martin Luther, který předložil svých 95 tezí, odsoudil zneužívání církve a vyzval k reformaci.
Nárok na absolutní moc a zbožné zbožštění papeže
Jedním z hlavních tvrzení, která byla vznesena proti katolické církvi v předvečer reformace, byla snaha papeže o absolutní moc. Římský papež se považoval nejen za duchovního vůdce církve, ale také za světového vládce, který má neomezené pravomoci.
Papež si nárokoval monopol vnější a vnitřní moci, včetně kontroly nad politickými, ekonomickými a sociálními aspekty života věřících. To vyvolalo nespokojenost mnoha lidí, zejména zástupců protestantského hnutí, kteří požadovali svobodu svědomí a vyznání.
Jedním z dalších vážných nároků katolické církve bylo zbožštění papeže. V teologické tradici působil papež jako prostředník mezi Bohem a věřícími, byl uznán neomylným a nositelem božské moci na zemi.
Takové uctívání člověka a poklonkování jeho autoritě bylo mnohými vnímáno jako kult osobnosti, nepřijatelný z hlediska skutečné křesťanské víry. Vznik protestantismu a dalších křesťanských proudů byl zejména reakcí na takové zbožštění papeže.
Pokrytectví a dvojsmyslnost
Jedním z hlavních kritérií, podle kterých byla katolická církev před reformací kritizována, bylo její pokrytectví a dvojakost. Zatímco církevní osobnosti učily o víře, milosrdenství a pokoře, mnoho jejich vlastních činů opakovalo. Nechali se zapojit do politických intrik, měli sekulární tituly a obscénně nakládali s bohatstvím, ignorovali chudé a potřebné.
Lidé viděli, že církev, místo boje proti nespravedlnosti a korupci, byla sama zapletena do těchto zlých skutků. Klerici místo toho, aby byli vzorem morálky a spirituality, prosazovali své osobní zájmy a jejich chování vyvolávalo u lidí frustraci a obavy. Někteří pastýři, daleko od Neposkvrněného života, se dokonce zabývali prodejem církevních pozic a hlásali výhody peněz místo pravdy a víry.
Toto pokrytectví a dvojsmyslnost se staly jedním z hlavních důvodů, proč mnozí začali odmítat předpisy a hierarchie katolické církve. Chtěli vykoupení, pravdu a autentickou religiozitu, ne předstírání a falši.
Protestanská reformace byla to vzpoura proti této dvojsmyslnosti a přitahování pozornosti ke skutečným hodnotám, které musí církev projevovat. Právě tyto nároky na upřímnost a poctivost hrály klíčovou roli při utváření nových vyznání a v následných změnách, ke kterým došlo v reformačním hnutí.
Utlačování kacířů a ničení kacířské literatury
Katolická církev byla v předvečer reformace kritizována za svou násilnou politiku proti kacířům. Kacíři, tedy lidé, kteří se odchýlili od oficiálního dogmatu církve, byli pronásledováni a někdy dokonce popraveni na hranici. Úřady a inkvizice lovily kacíře a prováděly masové ničení takových "odpadlíků".
Kromě toho katolická církev pronásledovala kacířskou literaturu. Jakékoli dílo, které obsahovalo myšlenky v rozporu s oficiální katolickou vírou, bylo považováno za kacířskou literaturu a mělo být zničeno. Církevní úřady najaly speciální lovce, aby takové knihy našli a spálili.
Jedním z nejznámějších příkladů takového pronásledování je zničení knih Martina Luthera v roce 1520. Katolická církev odsoudila Luthera jako kacíře a zakázala tisk a distribuci jeho spisů. To však Luthera nezastavilo a jeho myšlenky byly rozšířeny technickými inovacemi té doby, jako je tiskařský stroj a rytina. Mnoho Lutherových knih však bylo spáleno a jeho následovníci byli pronásledováni.
Kritici tak obviňovali katolickou církev z krutosti a netolerance vůči kacířům a jejich myšlenkám. Utlačování kacířů a zničení kacířské literatury se stalo jedním z důležitých důvodů, proč se mnoho lidí odvrátilo od katolické církve a přivítalo reformaci.
Zmatek v chápání božských zákonů a křesťanské etiky
Jedním z hlavních obvinění, která katolická církev začala poslouchat v předvečer reformace, byl nedostatek jasného a jednotného chápání božských zákonů a křesťanské etiky. Po staletí byla církev kritizována za odklon od svých skutečných principů a porušení zavedených dogmat. V důsledku této krize víry a morálky se objevily nové interpretace a proudy vyjadřující nespokojenost se stávajícím řádem.
Jedním z důvodů zmatku bylo použití latiny církví v bohoslužbách, které bylo cizojazyčným obyvatelům nesrozumitelné a neumožňovalo jim plně porozumět významu kázání, modliteb a biblických textů. To bylo v rozporu se základním principem křesťanství o dostupnosti a srozumitelnosti víry pro všechny lidi. Velký počet farníků také neměl přístup k Bibli, protože byla k dispozici pouze v latině, což omezovalo chápání Božího Slova a možnost samostatně zkoumat pravdy víry.
Velkým trapasem byly komorní zákulisní intriky a korupce uvnitř katolické církve. Rozšířené šíření a prodej papežského popírání a odpustků vyvolalo pobouření věřících, protože to bylo v rozporu s principy křesťanské víry a zdálo se, že jde pouze o formu získávání finančních prostředků církve.
Porušení zásad se blížilo i samotným svatostánkům, například církev prodávala znesvěcené kusy svatých relikvií. To vyvolalo hluboký sentiment stoupenců víry a pochybnosti o pravdivosti a účinnosti náboženských zvyků.
Kromě toho katolická církev projevovala perzekuci kritiků a vědců, kteří vedli vědecký výzkum a vyjadřovali se proti zavedeným obchodním praktikám církve. Jejich názory a znalosti byly obviňovány z kacířství a samotní vědci byli pronásledováni a mučeni. Právě tyto události vyvolaly pobouření a protesty filozofů a nových myslitelů, kteří začali zpochybňovat platnost a věrnost katolické víry.
Vzdálenost církevní hierarchie od lidu
Jedním z hlavních důvodů kritiky, která se kolem katolické církve vytvořila v předvečer reformace, byla vzdálenost církevní hierarchie od lidu. V době, kdy většina věřících byli prostí lidé, kteří nebyli schopni číst a rozumět Bibli v latině, bylo duchovenstvo této výhody ve svůj prospěch.
Pro mnohé bylo nepřijatelné, že církev vlastnila obrovská území a bohatství, zatímco chudoba a nerovnost mezi lidmi se jen zhoršovaly. Reformační osobnosti, jako je Martin Luther, hovořily o potřebě zrušit privilegia a bohatství církve, aby tyto prostředky mohly být zaměřeny na pomoc potřebným a veřejným potřebám.
Kritici také odsuzovali nedostatek spojení mezi hierarchií církve a každodenním životem obyčejných lidí. Duchovenstvo v té době často žilo v luxusu a lhostejno k problémům běžných věřících. Nedostatek dostupnosti a sjednocení věřících vedl k šíření nespokojenosti a touze po změně.
Ve svých kázáních se Luther, Notre-Dame de Paris a další vyjadřovali o nespravedlnosti a nelibosti chování duchovenstva a vyzývali katolickou církev, aby provedla reformy a vrátila se ke skutečnému duchovnímu učení. Tyto hlasy kritiky se staly jedním z klíčových faktorů, které vedly k zahájení reformních hnutí v 16.století.