Historie angličtiny je historií jejího vývoje a vývoje v průběhu staletí. Během středověku se angličtina, známá jako Staroanglická, postupně formovala ze západoněmecké řeči Anglů a Sasů. Velký vliv na jeho vývoj měla okupace Velké Británie Normany v roce 1066, která vedla k míchání Normanské francouzštiny a staré angličtiny, čímž se vytvořila takzvaná Anglo-Normanská řeč.
V průběhu času, ovlivněný kulturou, politikou a obchodními vazbami, se angličtina nadále vyvíjela. Vyšší angličtina neboli Shakespearovská angličtina vzkvétala během renesance a používala se v literatuře, dramaturgii a náboženských textech. V 17. století, velikost a síla britského impéria vedla k šíření angličtiny po celém světě.
V 19.a 20. století se angličtina nadále vyvíjela a přizpůsobovala novým technologiím a změnám ve společnosti. S nástupem internetu a globalizace se angličtina stala jedním z nejrozšířenějších jazyků světa, který se používá nejen v komunikaci a podnikání, ale také ve vědě, technologiích a masové kultuře.
Historie angličtiny jasně ukazuje jeho schopnost přizpůsobit se a rozvíjet se podle měnícího se světa. Angličtina je dnes jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších jazyků ve světové historii.
Odkud pochází angličtina: její původ a původ
Praotcem angličtiny je protogermánský jazyk, který vznikl kolem 1. Tisíciletí př. n. l. ve Skandinávii. Během migrace a dobývání germánských kmenů se protogermánský jazyk rozšířil po celé Evropě.
Kolem 5. století n. l. na britské ostrovy přišli Anglové, saové a vlysové – germánské kmeny ze severního Německa a Dánska. Přinesli s sebou dialekty protogermánského jazyka, které se v průběhu času začaly mísit a vyvíjet pod vlivem místních keltských jazyků.
Směs germánských dialektů a jazyků keltských kmenů vedla k vytvoření staré angličtiny. Od konce 7.století byl zaznamenán v písemných pramenech a používal se v anglických kronikách, poezii a náboženských textech.
V 11.století napadli Normané Britské ostrovy pod velením Viléma Dobyvatele. Po dobytí Normandy přijali Anglo-normanštinu jako administrativní a právní jazyk, přičemž starou angličtinu ponechali v mluvení obyvatelstva.
V důsledku smíchání anglo-normanského jazyka se starou angličtinou vznikl jazyk, který historici nazývají střední angličtina. Byl použit v dílech Chaucera, Wulfstana a Geoffreyho Chaucera. Střední angličtina byla vyvinuta a transformována během několika století.
Postupně se střední angličtina přesunula do nové angličtiny – moderní formy angličtiny. Stalo se tak v procesu normalizace a Národní uniformity, stejně jako pod vlivem hlavních společensko-kulturních období a historických událostí.
| Fáze | Období | Zvláštnost |
|---|---|---|
| Stará angličtina | 5. až 11. století n. l. | Směs germánských dialektů a jazyků keltských kmenů |
| Střední angličtina | 11. až 15. století n. l. | Míchání Anglo-normanské a staroanglické |
| Novoanglicky | 16. století-současnost | Standardizace a převod střední angličtiny |
Angličtina tedy prošla náročnou vývojovou cestou od protogermštiny po novoangličtinu. Jeho původ a počátky jsou spojeny s migrací germánských kmenů a vlivem keltských jazyků, stejně jako s dobýváním Normanů a společenskými změnami v historii Britských ostrovů. Angličtina je dnes jedním z nejdůležitějších a nejrozšířenějších jazyků na světě.
Vliv Anglosasů a Římanů na formování angličtiny
Angličtina má bohatou historii a její vývoj byl silně definován mnoha kulturami a národnostmi, včetně Anglosasů a Římanů. Znalost a pochopení vlivu těchto dvou skupin na formování angličtiny umožňuje lépe porozumět jejímu dnešnímu vzhledu.
Anglosasové, germánský národ, se v 5.století n. l. přestěhovali na britské ostrovy a stali se základem pro budoucí anglický národ. Jejich jazyk, kterému nyní říkáme "stará angličtina", byl silně ovlivněn jinými jazyky, zejména latinou. Během římské invaze na britské ostrovy v 1.století n. l., Latina začala pronikat do anglosaské kultury. Ačkoli se Latina nestala oficiálním jazykem Anglosasů, měla významný vliv na rozvoj staré angličtiny.
Během římské invaze se Anglosasové museli přizpůsobit latinské abecedě, což vedlo k přechodu z Run na písmo založené na latinské abecedě. Díky této události existuje velké množství latinských slov v angličtině. Většina z nich vstoupila do slovníku prostřednictvím církevní latiny, kterou křesťanští misionáři používali k kázání.
Římané také ovlivnili anglickou gramatiku. Mnoho anglických gramatických struktur má své kořeny v latině, jako je použití pádů a skloňování podstatných jmen. Některá Latinská gramatická pravidla byla také převedena do angličtiny, včetně použití zakončení k vytvoření plusu a minulého času.
Vliv Anglosasů a Římanů na formování angličtiny byl tedy významný. Tyto dvě kultury ovlivnily slovní zásobu, gramatiku a dokonce i abecedu angličtiny. Pochopení tohoto vlivu pomáhá našemu chápání původu a vývoje angličtiny.