Glaukom je stav spojený se zhoršením zrakových funkcí a v závažnějších případech může vést k úplné slepotě. Je jednou z nejčastějších příčin ztráty zraku na celém světě a její historie sahá tisíce let.
První zmínka o glaukomu byla nalezena ve staroegyptských textech v Ebersově papyru napsaném kolem roku 1500 před naším letopočtem. Zde byly popsány příznaky a léčebné metody pro boj s tímto stavem. V té době šlo pouze o nepřímé příznaky - zvýšení nitroočního tlaku a ztrátu zrakových funkcí.
V průběhu času a s rozvojem vědeckého výzkumu bylo zjištěno, že glaukom s uzavřeným úhlem má mechanickou překážku, která blokuje odtok tekutiny z oční bulvy. To vede ke zvýšení nitroočního tlaku, což nakonec poškozuje zrakový nerv a způsobuje ztrátu zraku. Dnes věda pokračuje ve vývoji nových technik v léčbě glaukomu, včetně použití laserových technologií a léčiv.
Historie glaukomu
Po tisíciletí se lidé snažili najít účinnou léčbu a prevenci glaukomu. Skutečné pochopení mechanismů vývoje onemocnění a jeho příčin však vzniklo až v 19.století. V roce 1857 skotský lékař William Mckintosh poprvé popsal snížení nitroočního tlaku jako metodu boje proti glaukomu.
Na počátku 20.století bylo vytvoření indentometru - prvního přístroje pro měření nitroočního tlaku - důležitým krokem ve výzkumu glaukomu. Tento přístroj umožnil určit vztah mezi nitroočním tlakem a vývojem glaukomu.
S příchodem moderních diagnostických a léčebných metod glaukomu druhé poloviny 20.století se prognózy pro pacienty výrazně zlepšily. Chirurgická léčba, včetně laserových postupů a operací, se stala účinnější a bezpečnější.
Dnes je kladen velký důraz na preventivní opatření a rizikové faktory, které mohou vést k rozvoji glaukomu. Výzkum pokračuje a doufá, že vědecké pokroky pomohou vyvinout nové metody diagnostiky, léčby a prevence glaukomu.
Vývoj glaukomu
Poprvé byly příznaky glaukomu popsány již ve starověkém Egyptě.
Ve starověké řecké medicíně se glaukomu říkalo " γλαύκομα "(glaukoma) – toto slovo lze přeložit jako"nazelenalý film". Nazelenalá barva oka, přítomnost filmu a změna vzhledu byly zřejmě ranými známkami glaukomatózního poškození. V Indii se v tradiční ajurvédské medicíně glaukomu říkalo "rasa-šátek", což znamená"porážka duhovky".
Ve středověku byl glaukom považován za nevyléčitelnou nemoc a léčba byla ignorována.
První krok ve vývoji léčby glaukomu byl učiněn v 19.století díky práci švédského lékaře Albina Kurtise v roce 1706. Vydal první knihu o glaukomu, která popsala příznaky, příčiny a léčbu onemocnění. V roce 1801 se francouzský chirurg Péti naučil odstranit oční přebytek odstraněním jedné třetiny oční "výplně". Ve 20.století se vědecký výzkum začal zaměřovat na vývoj nových metod diagnostiky a léčby glaukomu.
Léčba glaukomu s uzavřeným úhlem
Chirurgická léčba
Chirurgický zákrok je často nezbytný pro kontrolu glaukomu s uzavřeným úhlem. Jedním z nejběžnějších postupů je laserová transferická iridotomie. Při tomto postupu, laserové paprsky se používají k otevření oblasti v přední části duhovky, aby poskytly prostor pro odtok nitrooční tekutiny.
K otevření uzavřeného úhlu lze doporučit další chirurgický zákrok zvaný trachlemmektomie. Během procedury, chirurg vytvoří malý otvor v skle, aby se zajistilo, že vnitřní překážka, což usnadňuje odtok tekutiny.
Léková terapie
Léky také hrají důležitou roli při léčbě glaukomu s uzavřeným úhlem. Jedním z prvních doporučených léků jsou miotika, jako je pilokarpin nebo karbachol. Pomáhají otevřít zornici a rozšířit prostor v přední části oka, aby se zlepšil odtok tekutiny.
Beta blokátory, jako je timolol nebo betaxolol, mohou být také předepsány ke snížení produkce nitrooční tekutiny. Někdy se používají inhibitory karboanhydrázy, které pomáhají snížit tvorbu vodnaté tekutiny v oku.
Kortikosteroidy nebo nekortikosteroidní protizánětlivé léky mohou být použity ke snížení zánětu a snížení projevů bolesti a nepohodlí.
Preventivní opatření
Lidé s glaukomem s uzavřeným úhlem by měli přijmout opatření k prevenci záchvatů a kontrole svého stavu. Je důležité pravidelně kontrolovat svůj zrak a sledovat jakékoli nové příznaky nebo zhoršení stavu. Pravidelné návštěvy očního lékaře vám umožní kontrolovat tlak v očích a v případě potřeby přijmout vhodná opatření.
Doporučuje se také vyhnout se fyzickému napětí, stresu a nekontrolovanému aerobnímu cvičení, které může způsobit záchvat glaukomu s uzavřeným úhlem. Někteří pacienti mohou být spolu s lékovou terapií předepsáni kurz Podvodní gymnastiky, masáže očí, akupunktury a dalších postupů zaměřených na snížení nitroočního tlaku.
Historie léčby glaukomu
První zmínky o léčbě glaukomu se objevují již ve starověkém světě, v Egyptě a Asýřii. Tehdy se glaukom snažil léčit různými rostlinami a amulety.
Ve středověku lékaři používali různé metody léčby glaukomu, včetně použití očních kapek a mastí. Výsledky však nebyly dostatečně účinné a většina lidí s glaukomem trpěla častou progresí onemocnění.
V 19. století bylo provedeno obrovské množství studií souvisejících s glaukomem. Bylo pozorováno, že zvýšený nitrooční tlak je hlavní příčinou vývoje onemocnění. A lékaři začali vyvíjet léčbu zaměřenou na snížení tlaku uvnitř oka.
Prvním významným objevem bylo použití osmotických diuretik ke snížení nitroočního tlaku. Ale tyto léky měly mnoho vedlejších účinků a omezenou účinnost.
Poprvé byla operace glaukomu provedena v roce 1857. Spočívala v excizi části sklery (oční bílkoviny). Později bylo navrženo mnoho dalších metod chirurgické léčby, jako je trabekulektomie, laserová koagulace a mnoho dalších.
Moderní léčby glaukomu zahrnují použití očních kapek, laserovou terapii a chirurgický zákrok. Nicméně, způsoby zlepšení účinnosti a bezpečnosti léčby jsou nadále zkoumány.
Historie léčby glaukomu naznačuje neustálý vývoj a hledání nových metod boje proti této nemoci. Snaha o zachování zraku a kvality života pacientů s glaukomem je základním faktorem při vývoji budoucí léčby.