Hedvábí jedna z nejstarších textilií, kterou člověk vyrábí. Jeho výroba začala ve starověké Číně a poté se rozšířila po celém světě. Proces vytváření hedvábné tkaniny vyžaduje zvláštní dovednosti a dlouhou dobu, což z ní dělá vzácný a luxusní materiál.
Historie výroby hedvábí má své kořeny ve 27.století před naším letopočtem. Podle tradice první nit hedvábí objevila čínská císařovna si Lin, když se na její čaj dostala larva bource morušového. Když sledovala, jak se z šálku táhne tenká nit, začala se o tento materiál zajímat a začala zkoumat jeho původ.
Podle mnoha zdrojů zůstalo tajemství výroby hedvábí dlouho přísně střeženým tajemstvím čínské vlády. Jeho zveřejnění bylo přísně trestáno smrtí a vedlo k zákazu vývozu červů bource morušového mimo Čínu. Čínské hedvábí se tak stalo předmětem touhy a obchodu s jinými zeměmi a jeho existence zůstala pro mnoho národů záhadou.
Hedvábí byla velmi cenná a velmi žádaná. Používal se k výrobě oblečení, ložního prádla, dekorativních předmětů a dokonce i k vytváření map a bankovek. Východní říše používaly hedvábné látky jako žetony a symboly statusu a bohatství.
Vznik výroby hedvábí
První zmínky o hedvábí lze nalézt v čínských dokumentech z 27. století před naším letopočtem. Legendy říkají, že císař Juan-t žil v paláci a poslal svou ženu – silikonovou princeznu si-Lin–, aby hledala hedvábí. Byla to ona, kdo odhalil tajemství výroby hedvábí a předal jej čínskému lidu.
Hedvábí je schopno vyvolat autentický obdiv pro svou něhu, pevnost a lesk. Divergence za mořem umožnila světu poznat tento luxusní materiál. Nejprve se hedvábí stalo populárním v Indii a Persii a později v Evropě. Původně bylo hedvábí přivezeno Hedvábnou stezkou, proto byla tato cesta pojmenována tímto způsobem.
Bource morušového se stalo východoasijským specifikem a Čína zůstala po určitou dobu jediným výrobcem hedvábí. Tajemství jeho výroby se však rozšířilo a dostalo se i do dalších zemí. Po dlouhém období čínského monopolu se výroba hedvábí začala rozvíjet i v Indii, Japonsku a Evropě.
První projevy kultivace bource morušového ve staré Číně
Historie výroby hedvábí začíná ve starověké Číně, kde byly nalezeny první stopy kultivace bource morušového. Prameny datují tento proces do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Vývoj bource morušového v Číně je úzce spojen s legendou o princezně Jung, která se ukázala být pánem nad velmi cennými červy bource morušového.
Číňané původně sbírali hedvábí z divokých bource morušového žijících na stromech a používali ho k výrobě odolných a krásných materiálů. Proces sběru hedvábí byl však časově náročný a neúčinný. Číňané proto začali aktivně rozvíjet kultivaci bource morušového.
| Starověká Čína | kultivace bource morušového |
| 3. tisíciletí před naším letopočtem | sběr hedvábí |
První zmínky o pěstování hedvábí v Číně pocházejí z 5.století před naším letopočtem. Číňané se naučili pěstovat bource morušového a vytvářet optimální podmínky pro jejich život. Díky tomu se výroba hedvábí stala efektivnější a masovější.
Stejně jako mnoho čínských vynálezů byla kultivace bource morušového dlouho přísně střeženým tajemstvím a byla předmětem přísné monarchické moci. Čínští císaři se postarali o jedinečnou dovednost pěstování bource morušového a dohlíželi na proces výroby hedvábí. Nutili k vynášení všech tajemství pěstování hedvábí a trestali jakékoli pokusy o útěk s nimi mimo Čínu.
Starověká Čína zanechala v historii hedvábí obrovské dědictví. Kultivace bource morušového, která začala ve starověké Číně, se postupně rozšířila po celém světě. Hedvábí se stalo jedním z hlavních produktů, které Čína obchodovala se zeměmi západní Evropy. Proces kultivace bource morušového v Číně byl prvním krokem k vytvoření silného průmyslu, který dlouho zůstal čínským monopolem.
Hedvábí ve starověké Indii a dalších asijských zemích
Indie byla první zemí, kde se hedvábí vyrábělo uměle, bez účasti lidí. Přesný čas a místo jeho objevu však zůstává záhadou. Dokumentární zmínky o hedvábí v Indii lze nalézt ve starověkých spisech, jako jsou Vedy a Mahabharata.
Indické hedvábné výrobky byly známé mimo Indii a byly vyváženy do jiných asijských zemí, jako je Čína, Írán, Japonsko a Korea. Asie se stala centrem rozvoje hedvábí a obchodu s hedvábím.
Tradice bource morušového se předávaly z generace na generaci a technologie byly stále dokonalejší. Obrovský vliv na vývoj hedvábí v Indii mělo zavedení procesu kvalitnějšího a efektivnějšího výcviku bource morušového.
Hedvábí bylo nejen ušlechtilým materiálem, ale také symbolem postavení a bohatství v asijské kultuře. Východní panovníci, šlechtici a válečníci nosí nádherné vesty, oblečení a hedvábné šperky. Hedvábí se stalo jedním z hlavních odvětví ekonomiky země.
Tradice hedvábí v Indii a dalších asijských zemích dodnes žije. Ruční hedvábí je důležitým uměním a indické hedvábné výrobky jsou hodnoceny po celém světě.
Hedvábí zůstává jedinečným a krásným materiálem, který i nadále přitahuje pozornost svou jedinečnou texturou a leskem.
Vývoj hedvábí v historii
Historie výroby hedvábí má své kořeny v hlubokém starověku. Předpokládá se, že první hedvábné výrobky se objevily v Číně asi 5 milionů let před naším letopočtem. V té době se hedvábím obchodovalo pouze s čínskými císaři a bohatými aristokraty, umění jeho výroby bylo pečlivě střeženým státním tajemstvím.
Již ve 3.století před naším letopočtem však Čína začala vyrábět hedvábí na export a tajemství výroby hedvábných nití se začalo šířit po Asii. Hedvábí se stalo jedním z hlavních produktů na asijské obchodní cestě známé jako hedvábná stezka, která spojovala Čínu s Evropou a Blízkým východem.
Postupně se hedvábí rozšířilo daleko za hranice Číny. Ve 4. století našeho letopočtu začala jeho průmyslová výroba v jiných asijských zemích, jako je Indie a Persie. V těchto zemích bylo hedvábí považováno za luxusní zboží dostupné pouze elitě a vyšší třídě společnosti.
V Evropě se hedvábí stalo známým díky Alexandrijským výbojům Alexandra Makedonského ve 4.století před naším letopočtem. Tento starověký řecký vojevůdce přivezl z Indie první hedvábné látky a rozšířil zájem o hedvábí v oblasti Středomoří.
Ve středověku se hedvábí stalo jedním z hlavních zdrojů příjmů Benátek a Janova. Asijský obchod s hedvábím posílil ekonomiku těchto námořních mocností a umožnil jim stát se vlivnými obchodními centry.
S rozvojem koloniálních říší začaly evropské země rozvíjet vlastní výrobu hedvábí ve svých koloniích. Například Nizozemsko na počátku 17.století založilo holandské továrny na výrobu hedvábí v Indonésii.
Postupem času se výroba hedvábí stala dostupnější díky technologickým inovacím, jako je mechanické předení stroje vynalezené v 18.století. To umožnilo masivní výrobu hedvábných výrobků a zpřístupnilo je široké veřejnosti.
V současné době jsou hedvábné výrobky žádané po celém světě. Výroba hedvábí se stala multilaterální a vyvinula se v různých částech světa, které se specializují na různé fáze výroby: od kokonů bource morušového v jihovýchodní Asii až po high-tech tkaniny a módní výrobky v Evropě.
Vývoj hedvábí v historii tak odráží nejen technický a ekonomický pokrok lidstva, ale i kulturní a sociální změny ve společnosti.