Blokové schéma je grafické znázornění algoritmu a umožňuje ilustrovat jeho posloupnost a logiku. Jedním z důležitých prvků blokového schématu jsou funkce. Správné uspořádání funkcí výrazně zvyšuje srozumitelnost a čitelnost schématu bloku a usnadňuje jeho analýzu. V tomto článku se budu zabývat základními pravidly a doporučeními pro návrh funkcí v blokovém schématu.
První pravidlo: tvorba funkcí musí být jednotná a konzistentní. To znamená, že každá funkce musí mít svůj konkrétní začátek a konec a je také žádoucí mít stejný styl a formu prezentace. Díky tomu bude blokový obvod strukturovanější a umožní snazší pochopení jeho logiky.
Doporučení: použijte kombinaci bloků "začátek funkce" a "konec funkce". V tomto případě je začátek funkce obvykle uspořádán jako obdélník označený jako "začátek" nebo "vstup" a konec funkce jako obdélník označený "konec"nebo " výstup".
Druhé pravidlo: funkce by měly být co nejjednodušší a nejrozumnější. V blokovém schématu je lepší vyhnout se zbytečně složitým a matoucím funkcím, které znesnadňují pochopení algoritmu. Je vhodné rozdělit složité funkce na několik menších a jednodušších, což usnadní analýzu schématu bloku a pomůže se vyhnout chybám.
Třetí pravidlo: použití komentářů a vysvětlení. V blokovém schématu je často nutné vysvětlit některé detaily nebo funkce. K tomu se doporučuje použít komentáře nebo vysvětlující texty, které pomohou funkci lépe a jasněji popsat. Je však třeba být opatrný a nepřetěžovat blokový obvod velkým množstvím komentářů, aby nedošlo ke ztížení jeho vnímání a porozumění.
Základní pravidla a doporučení pro vytváření funkcí v blokovém schématu
Níže jsou uvedena základní pravidla a pokyny pro navrhování funkcí v blokovém schématu:
- Název funkce: Název funkce by měl být jasný a popsat akci, kterou provádí. Je vhodné použít slovesa v infinitivu k označení akce, kterou funkce vykonává.
- Vstupní a výstupní data: Pokud má funkce vstupní a / nebo výstupní data, musí být uvedena v bloku funkce. Vstupy mohou být označeny šipkou vstupu a výstupem šipkou výstupu. Používejte vizuální a srozumitelné označení pro různé typy dat.
- Algoritmus provádění: Tělo funkce by mělo být rozděleno do jednotlivých kroků, které se zobrazují pomocí příslušných bloků nebo znaků. Jasně definujte sekvenci provádění těchto kroků a spojení mezi nimi.
- Podmínky a cykly: Pokud funkce obsahuje podmínky nebo cykly, měly by být jasně zobrazeny v diagramu bloku. Použijte bloky podmínek a bloky cyklů, abyste ukázali, které akce jsou prováděny v závislosti na podmínkách nebo v cyklu.
- Volání dalších funkcí: Pokud funkce vyvolá další funkce, mělo by se to také zobrazit v diagramu bloku. Pomocí šipek volání funkcí zobrazíte komunikaci mezi funkcemi.
- Návrat hodnot: Pokud funkce vrací hodnoty, měla by být také uvedena v blokovém schématu. Pomocí šipky pro návrat hodnoty zobrazíte, kde a jakým způsobem Funkce vrací výsledek.
- Komentář: Přidání komentářů do schématu bloku může pomoci vysvětlit nebo zpřesnit fungování funkcí. Doporučuje se přidávat komentáře k důležitým krokům nebo složitým oblastem kódu.
Dodržování těchto pravidel a doporučení umožní vytvoření srozumitelného a logického blokového schématu, které bude jasně zobrazovat fungování funkcí v programu. Věnujte pozornost detailům designu a používejte jasné a vizuální symboly a označení.
Výběr správného názvu funkce
Při výběru názvu funkce je třeba dodržovat následující doporučení:
- Použijte slovesné tvary: název funkce by měl začínat slovesem a stručně popsat, co funkce dělá.
- Buďte konkrétní: vyhněte se obecným a neurčitým titulům, jako je "zpracování dat" nebo "provádění operací". Je lepší použít specifické termíny, aby bylo možné jasně vyjádřit podstatu funkce.
- Buďte jasní a přesní: název funkce by měl být srozumitelný i pro ty, kteří nejsou obeznámeni s kontextem nebo detaily implementace.
- Vyhněte se příliš dlouhým titulům: snažte se zkrátit název funkce na nejzákladnější myšlenku.
- Snažte se vyhnout zkratkám a zkratkám, pokud nejsou široce používané nebo dobře známé.
- Zkontrolujte konzistenci: při práci s více funkcemi v bloku se ujistěte, že názvy funkcí jsou konzistentní a nezpůsobují zmatek.
Výběr správného názvu funkce je důležitým krokem při vytváření schématu bloku, které pomůže lépe porozumět jeho struktuře a logice práce. Správně formulovaný název funkce výrazně usnadňuje další práci a podporu kódu.
Definice vstupních a výstupních dat
Proces určování vstupů a výstupů by měl být založen na pochopení účelu funkce a její role v kontextu většího softwarového modulu. Je třeba jasně určit, která data je třeba do funkce přenést, aby správně fungovala, a také jaká data musí po dokončení vrátit.
Pro snadnost a přehlednost lze definici vstupních a výstupních dat představit ve formě tabulky. Tabulka uvádí názvy proměnných nebo hodnot, jejich datové typy a stručný popis přiřazení každého vstupního a výstupního parametru.
| Název | Typ | Popis |
|---|---|---|
| input1 | počet | První vstup |
| input2 | počet | Druhý vstup |
| output | počet | Výsledek operace |
Tato tabulka umožňuje jasně popsat všechny vstupní a výstupní funkce a usnadňuje pochopení její struktury a účelu. Kromě toho jej lze dále použít při psaní kódu funkce, aby se předešlo chybám při inzerování a používání proměnných.
Nastavení podmínek a cyklů
Při navrhování funkcí v blokovém schématu je důležité správně nastavit podmínky a cykly. Dodržováním určitých pravidel lze výrazně zjednodušit pochopení algoritmu programu.
Pro nastavení podmínek se používá diamantový blok s otazníkem uvnitř. V tomto bloku je zaznamenána logická podmínka a v závislosti na jeho pravdivosti nebo nepravdivosti jsou prováděny určité akce. Pokud je podmínka pravdivá, program pokračuje v práci na jedné větvi; pokud je podmínka nepravdivá, program přejde k provedení dalších akcí.
Podmínka uvnitř kosočtvercového bloku musí být jasná a srozumitelná pro všechny vývojáře. Všechny možné možnosti odpovědi na položenou otázku musí být uvedeny a výslovně označeny.
K instalaci cyklů v blokovém schématu se používají příslušné bloky, které umožňují provádět opakující se akce, dokud je splněna určitá podmínka. Cykly mohou být nastaveny jak s předpovědí, tak s postpodmínkem. V prvním případě je podmínka zkontrolována před každou iterací cyklu a ve druhém po provedení každé iterace.
Při sestavování cyklů je třeba vzít v úvahu možnost jejich nekonečného provádění. K tomu se doporučuje použít logické podmínky, které vám umožní ukončit cyklus při splnění určité podmínky. To pomůže zabránit zamrznutí programu.
Je také důležité vzít v úvahu přílohu cyklů a správně určit jejich postup. Je třeba pečlivě pracovat s blokovým schématem, aby se předešlo možným chybám a nepředvídaným situacím.
Dodržování těchto pravidel a doporučení umožní vytvoření jasných, srozumitelných a účinných blokových schémat funkcí.
Rozdělení funkce na dílčí úkoly
Každý dílčí úkol musí provádět konkrétní, malou část práce, aby byla funkce flexibilnější a více využívaná. Tento přístup navíc usnadňuje ladění a testování funkce.
Při rozdělení funkce na dílčí úkoly je důležité určit logický řád jejich provádění. Je mnohem snazší začít s nejjednoduššími a nejpřirozenějšími úkoly a poté postupně přejít na složitější.
K označení dílčích částí lze použít jednoduché tvarované bloky, jako jsou obdélníky nebo kosočtverce. Dílčí úkoly mohou být také spojeny čarami mezi bloky, aby se ukázal vztah.
Efektivní rozdělení funkce na dílčí úkoly umožňuje vývojáři snadno představit její strukturu a průběh provádění. To pomáhá zlepšit porozumění a čitelnost schématu bloku a také usnadňuje doprovod a změny funkce v budoucnu.
Použití správných symbolů a symbolického označení
Správné použití symbolů a symbolického označení v blokovém schématu hraje důležitou roli, protože umožňuje snadnější pochopení logiky fungování programu. Zde jsou některá základní pravidla a doporučení, která vám pomohou navrhnout funkce v blokovém schématu:
1. Obdélník:
Funkce v blokovém schématu by měly být reprezentovány jako obdélníky. Uvnitř obdélníku je napsán název nebo popis funkce. To pomáhá zjistit, že funkce plní určité úkoly.
2. Šipka:
K označení vazeb mezi funkcemi se v diagramu bloku používají šipky. Šipky označují směr přenosu řízení nebo dat z jedné funkce do druhé. Je důležité správně nakreslit a podepsat šipky, abyste snadno porozuměli logice programu.
3. Kosočtverec:
Kosočtverec se používá v blokovém schématu k označení podmínek a logických operátorů. Uvnitř kosočtverce je napsána podmínka a na dvou šipkách vycházejících z kosočtverce jsou uvedeny možné varianty vývoje událostí v závislosti na podmínkách.
4. Rovnoběžník:
Paralelogram se používá v blokovém schématu k označení vstupu a výstupu dat. Zaznamenává akci, kterou je třeba provést pro příjem nebo přenos dat, jako je vstup z klávesnice nebo výstup na obrazovku.
5. Kruh:
Kruh se používá v blokovém schématu k označení podprogramu nebo vyvolání jiné funkce. Název nebo popis podprogramu je zaznamenán uvnitř kruhu, aby se naznačilo, že funkce je vyvolána z hlavního programu.
Dodržování pravidel a pokynů pro používání symbolů a symbolického označení v blokovém schématu pomáhá snadno číst a porozumět logice programu. Při navrhování funkcí v blokovém schématu mějte na paměti důležitost přesnosti a jasnosti symbolického označení pro úspěšné vizuální zobrazení a analýzu programu.