Náměsíčníci jsou zvláštní lidé, kteří mohou během spánku dělat ty nejpodivnější věci. Někteří z nich říkají Ve snu věci, které nás rozesmějí k slzám. Jiní se snaží dělat neuvěřitelné fyzické triky, přestože jsou ve světě snů napůl zapomenuti.
Jeden z mých náměsíčných přátel se například ráno často probouzí se slovy: "musel jsem utéct z obrovského talíře polévky!"Samozřejmě nikdy neměl bizarní sny o obřím nádobí, ale to nám nebrání se smát jeho podivným prohlášením.
Další zajímavý příběh se stal mému bratrovi, když byl malý truhlář. Jednu noc jsem slyšel v jeho pokoji hluk a šel jsem se podívat, co se děje. Ukázalo se, že stál na židli a snažil se vytáhnout kočku visící na stropě! Je legrační, že ve skutečnosti jsme nikdy neměli žádná zvířata, která by nám visela nad hlavou jako balónky.
Takové příběhy nám připomínají, že i během spánku je prostor pro smích a zábavu. Místo obav, že nám spánek neumožňuje ovládat naše činy, pojďme si užít naše náměsíčníky a najít v jejich příbězích porci dobré nálady!
Příběh první: "noční dobrodružství s náměsíčníky, které si všimli sousedé"
Jednoho večera se sousedé rozhodli strávit noc na balkoně a užívat si teplého větru a jasného měsíčního laloku. Už dlouho slyšeli o podivnostech, které se s náměsíčníky dějí, ale nikdy nemohli předpokládat, že sami budou svědky jejich dobrodružství.
Hodiny ukazovaly půlnoc, když se najednou na ulici ozval podivný zvuk. Sousedé se zamysleli a rozhodli se zjistit, co se děje. Opatrně zamířili ke zvuku, aniž by si všimli, jak měsíc začal kouzelně zářit jasněji a jasněji.
A hle, před očima sousedů se ukázala úžasná podívaná-skupina náměsíčníků vesele tančila na ulici! Jako by nevnímali okolní svět, smáli se, skákali a kroužili pod měsícem. Sousedé se na tuto neuvěřitelnou podívanou dívali s otevřenými ústy a zcela zapomněli na své vlastní problémy.
Jakmile si však náměsíčníci všimli sousedů, náhle zmrznuli a zírali na ně široce otevřenýma očima. Na místě umrzli i sousedé, kteří nevěděli, jak svou dosud zesnulou přítomnost vysvětlit.
Odvážný průzkumník se jako první probral a mávl rukou na znamení pozdravu. Náměsíčníci na tento pohyb reagovali smíchem a rozpaky rozptýlili. Pozvali sousedy, aby se připojili ke své noční párty.
Sousedé byli tak nadšení a nadšení z toho, co se děje, že nikoho ani nenapadlo odmítnout. Celou noc si povídali, usmívali se a zpívali písně pod měsícem, ani na vteřinu nezapomněli, že největší radost jim nadělili náměsíčníci.
Ráno se sousedé vrátili na svá místa unavení, ale šťastní. Celý den přemýšleli o svém neobvyklém dobrodružství a rozhodli se, že už nebudou chybět takové šance na zábavu.
A od té doby sousedé organizují častá noční setkání na balkóně a doufají, že náměsíčníky znovu uvidí. Své měsíční setkání si upevnili ve svém kalendáři, a když přijde další úplněk, v hrůze vylezou na balkon a čekají na své mimořádné hosty.
Příběh druhý: "Neúspěšný pokus náměsíčníků stát se astronauty"
Náměsíčníci, kteří byli na úplňku, často chodili na louku a dívali se nahoru na hvězdy. Chtěli se stát astronauty a vydat se do vesmíru. Jednou, když se rozhodli splnit si svůj sen, začali stavět svou raketu. Každý z nich přinesl různé předměty pro stavbu, ale společnou řeč nenašli.
První náměsíčník přinesl kus kovu a řekl, že to bude trup rakety. Druhý náměsíčník přinesl velkou náměsíčnou skálu a prohlásil, že poslouží jako motor. Třetí náměsíčník přinesl pytel náměsíčných koláčů a vysvětlil, že to bude zásoba vesmírného jídla. A tak dále.
Když se všichni náměsíčníci shromáždili a začali spojovat předměty, ukázalo se, že raketa byla příliš těžká a neúprosná. Náměsíčníci se pokusili letět vlastní raketou, ale ta se jen o pár metrů zvedla do vzduchu a rozpadla se.
| První náměsíčník: | "Říkal jsem, že potřebujete lehčí materiál pro trup rakety!" |
| Druhý náměsíčník: | "A já jsem říkal, že je potřeba silný motor, ne těžká skála!" |
| Třetí náměsíčník: | "A já jsem říkal, že potřebujete více zásob pečiva!" |
Náměsíčníci byli naštvaní a uvědomili si, že aby se stali astronauty, musí spolupracovat a poslouchat jeden druhého. Teprve pak budou moci postavit skutečnou raketu a vyrazit do vesmíru. A s úsměvem na tváři se rozhodli dát se dohromady, zamyslet se a začít znovu. A možná tentokrát zvolí na své cestě ke hvězdám jednodušší plán.
Příběh třetí: záhada Náměsíčné show: Kdo usíná divákům před sebou?"
Jednoho dne se na lunární základně náměsíčníci rozhodli uspořádat show pro obyvatele země. A každý večer šli na pódium a bavili se, aby zapomněli na svou nudnou práci.
Ale byla tu jedna otázka, která trápila všechny náměsíčníky: proč diváci během show tak často usnou? Dělali vše proto, aby pobavili veřejnost. Tančili a zpívali, vtipkovali a soustředili se, ale i tak se diváci dál usínali.
Jednoho dne si náměsíčník jménem Looney všiml podivného chování jednoho z diváků. Ten divák vždy seděl v první řadě a vždy usnul jako první. Looney se rozhodl vyřešit toto tajemství a sledoval ho celý večer.
A tak, když show skončila a všichni diváci se rozešli, Looney viděl, že si tento muž před začátkem představení záměrně třel oči a aplikoval nějaké kapky. Byl to obyčejný lék na spaní!
Looney to řekl všem náměsíčníkům a byli velmi překvapeni. Ukázalo se, že tento divák se do pořadu dostal jen proto, aby ho narušil. Ani se nedíval na to, co se děje na jevišti, ale jen se přišel vyspat.
Ale luniin zásah pokračoval. Náměsíčníci přišli s plánem a při příštím představení vyměnili normální oční kapky za neškodné potravinářské barvivo. Když si divák otřel oči a aplikoval kapky, jeho oči se náhle zbarvily do červena!
Všichni diváci si všimli krátce předtím usínajícího muže a propukl v hlasitý smích. Byl tak zmatený, že se vrhl ven ze sálu a už nikdy nepřišel na náměsíčnou show.
Náměsíčníci tak odhalili tajemství usínajícím divákům a nadále potěšili veřejnost svými vtipy. Už se nenudili a uvědomili si, že nejdůležitější je bavit ty, kteří jejich show ve skutečnosti milují.
Příběh čtvrtý: "směšný incident s náměsíčníkem, který si spletl dva domy"
Jednoho dne se v tichém městečku stala zábavná příhoda. V noci, kdy všichni spali, byl na ulici nejjasnější a úplněk. Byla to doba, kdy náměsíčníci byli na vrcholu své aktivity. Náměsíčný Carl byl toho večera obzvláště nadšený a rozhodl se navštívit svou oblíbenou kavárnu. Svůj dům si ale spletl se sousedním domem.
Když Karel přišel ke dveřím" svého " domu, viděl, že klíče nesedí. Ale to ho nezastavilo. Začal lámat dveře a řvát: "otevřete dveře, To jsem já, Carle! Kavárna je zavřená a já musím doplnit zásoby plivanců!"
Sousedům se toto noční představení moc nelíbilo a konečně si uvědomili, že si náměsíčník plete domy. Poté, co se rozhodli nerušit policii, znovu vyšli ze svého domu a pokusili se Karla uklidnit. Ale Karel byl vytrvalý a pořád ho prosil, ať ho pustí dovnitř.
Nakonec se jeho sousedům podařilo vysvětlit, že je na špatném místě. Carl byl velmi zmatený svým bludem a omluvil se sousedům za nepříjemnosti, načež rychle zabouchl dveře a běžel ke svému skutečnému domu.
Sousedé brzy Karlovi odpustili a příběh se stal mezi obyvateli městečka vtipným konverzačním materiálem. Všichni si vesele dělali legraci z náměsíčníka, který si spletl dva domy. A Karel zase slíbil, že už v noci nebude chodit do kavárny a bude se chovat ohleduplněji.