Prstenec je jednou z nejznámějších a nejběžnějších brnění, které rytíři používali v Rusku. Ale jaká byla váha prstenu, který nosili tito stateční válečníci knížectví? Odpověď na tuto otázku poskytuje zajímavou historickou perspektivu, která umožňuje pochopit, jaké fyzické námaze bylo během bitev třeba čelit.
Hmotnost kroužku se lišila podle času a místa. Ve středověku se v Rusku prstenec obvykle skládal z tisíce malých sešívaných prstenů ze železa. Takový prsten, nazývaný Hauberk, obvykle vážil 10 až 20 kg.to byla značná hmotnost, vzhledem k tomu, že rytíř musel nosit prsten na sobě po dlouhou dobu.
Nošení těžkého kroužku vyžadovalo nejen fyzickou sílu, ale také vytrvalost a přizpůsobivost. Rytíři trávili spoustu času cvičením při nošení prstenu, aby si zvykli na jeho váhu a pohyby omezujícího oblečení.
Postupem času se však hmotnost kroužku začala zvyšovat. Ve 14.století, s příchodem nových výrobních technologií a rozvojem složitějších armádních formací, se kroužky staly stále hustšími a těžšími. Slavní kostyméři té doby tvrdí, že některé kroužky vážily až 30 kg nebo ještě více. To byla značná váha, která vyžadovala od rytíře ještě větší fyzickou zdatnost a úsilí v boji.
Hmotnost prstence u rytířů v Rusku se tedy lišila podle času a místa, ale představovala značné zatížení těla. Nošení prstenu vyžadovalo velkou fyzickou vytrvalost a trénink. Těžký prsten však dal rytíři další ochranu a posílil jeho psychický stav, což demonstrovalo Jeho vysoké postavení a bohatství.
Vývoj prstencového vybavení
V době Kyjevské Rusi byly kroužky převážně ručně lité. Často byly vyrobeny ze železných kroužků navlečených na látku nebo kůži. Tyto kroužky poskytovaly dobrou ochranu, ale byly velmi těžké a nepohodlné na nošení.
Postupem času se s rozvojem výroby začaly objevovat lehčí a efektivnější varianty kroužků. Kroužky se zmenšily,což umožnilo flexibilnější a lehčí kroužky. Kromě toho byly v průběhu historie používání kroužků vyvinuty různé techniky upevnění kroužků, což zvýšilo pevnost a odolnost kroužku.
Jedním z důležitých období v historii vývoje prstencového vybavení byla doba vlády tatarsko-mongolského Iga. Kvůli této době byla země v neustálém vojenském stavu, což vedlo k vývoji nových druhů brnění. Během tohoto období se šuškalo o prstenci, který se skládá ze šesti prstenů, který poskytuje lehkost a vysokou ochranu. O takovém brnění však neexistují přesné historické údaje.
Na konci starého období používání kroužků se objevila nová forma ochrany-laty. Laty se skládaly z mnoha kovových desek spojených šněrováním nebo kroužky. Laty poskytovaly spolehlivější a silnější ochranu než prstence a byly široce používány během středověku v Rusku.
S vývojem střelných zbraní však prstenec ztratil svou účinnost a byl nahrazen novými typy brnění. Místo toho se začaly používat kirasy, lamelové brnění a dokonce i brokátové obleky.
Vývoj prstencového vybavení v Rusku tak prošel od těžkých a nepohodlných kroužků, které se skládaly z tisíců prstenů, až po lehké a robustní laty, které rytířovi poskytovaly spolehlivou ochranu. Spolu s vývojem střelných zbraní se prstence dostaly do pozadí a byly nahrazeny modernějším pancířem.
Technické vlastnosti kroužku
Jednou z vlastností prstenu byla jeho flexibilita. Díky svazku prstenů byl kroužek dostatečně pružný a umožňoval rytíři volný pohyb. Mohla se přizpůsobit tvaru těla a neomezovala pohyb během boje.
Prstenec byl navíc neuvěřitelně odolný a odolával silným nárazům. Kovové kroužky sloužily jako účinná bariéra proti sekání, bodání a pronikání. Rytíři obecně nosili několik vrstev prstenu, což dále zvýšilo její ochranné vlastnosti.
Vzhledem k tomu, že prstenec byl vyroben z kovových kroužků, měl určitou váhu. V průměru mohla hmotnost kroužku dosáhnout 15-25 kilogramů, což ji dělalo dostatečně těžkou na nošení. Díky dobrému rozložení hmotnosti však rytíři mohli prsten nosit po dlouhou dobu bez větších nepříjemností.
Mezi hlavní technické vlastnosti kroužku tedy patřila jeho flexibilita, pevnost a relativně velká hmotnost. Toto brnění bylo ve středověku úspěšně používáno v Rusku a poskytovalo rytířům spolehlivou ochranu během boje.