Nedokončená Symfonie č. 8 v c moll Franze Schuberta někdy se také nazývá nedokončená symfonie. Je to jedna z nejznámějších a nejtemnějších skladeb v historii klasické hudby. Právě kvůli svému nedokončenému statusu získala tato symfonie svůj název, který se dosud zapsal do hudební historie.
Dokončit to, co začalo a vytvořit kompletní dílo, je úkol, kterému Schubert při psaní této symfonie čelil. Nikdy se mu však nepodařilo přivést symfonii k logickému závěru. V té době to byl neobvyklý jev a Schubert se sám pozastavil nad otázkou: proč se nepodařilo dokončit tuto hudební kompozici?
Mnoho teorií bylo navrženo ve snaze vyřešit záhadu nedokončené Schubertovy symfonie. Jednou z běžných hypotéz je, že skladatel se rozhodl zastavit, aby si zachoval svou intimitu a zvláštní kouzlo hudby v jejím nedokončeném stavu. Další verze naznačuje, že Schubert byl nejistý ve svých schopnostech a nebyl schopen dosáhnout tonálního rozlišení pro dokončení symfonie. Možná jen zemřel, než dokončil svou hudební práci. Odpověď na tuto otázku zůstává záhadou a stále vzrušuje mysl hudebních výzkumníků a milovníků hudby.
Schubertova nedokončená symfonie-název a jeho původ
Schubert původně tuto symfonii nazval jednoduše "velkou". Ale proč dostala svůj moderní název?
Symfonie byla napsána v roce 1822 a zůstala nedokončená. Místo obvyklých čtyř částí obsahuje pouze dvě zcela dokončené části a fragmenty třetí.
Podle jedné verze Schubertovi přátelé označili symfonii za nedokončenou, protože neodpovídala tradičním formám a očekáváním posluchačů. Domnívali se, že skladatel nebyl schopen dílo dokončit a nechal ho v půli cesty.
Další verze říká, že jeden ze Schubertových vydavatelů, Ferdinand Schlesinger, dal symfonii tento název pro marketingové účely. Viděl v ní potenciál komerčního úspěchu a použil neobvyklý charakter díla, aby upoutal pozornost veřejnosti.
Nezáleží na tom, která z těchto verzí je pravdivá - název "nedokončená symfonie" se k tomuto dílu přesně přiblížil. Stala se samostatnou metaforou symbolizující záhadu a tajemnost symfonie, která zůstala nedokončená v doslovném a obrazném smyslu.
Dnes je tato symfonie jedním ze Schubertových nejznámějších a nejoblíbenějších děl. Její tajemná povaha a neobvyklá forma přitahují posluchače a vzbuzují zájem hudebníků z celého světa.
Život Franze Schuberta a jeho tvůrčí cesta
Franz Peter Schubert se narodil 31.ledna 1797 ve městě Lichtentstein-Au v Rakousku. Byl druhým synem Franze Theodora Schuberta a Marie Elizabeth Weberové.
Od dětství se Schubert zajímal o hudbu. V pěti letech začal studovat hru na housle a v jedenácti letech už psal své první skladby. Díky svému hudebnímu talentu se Schubert zapsal na císařskou hudební školu ve Vídni, kde studoval kompozici a varhany.
Na začátku své kariéry pracoval Schubert jako učitel hudby a učitel v hrabství Esterházy. V této době se také aktivně podílel na vídeňském hudebním životě, kde se setkal s mnoha hudebníky a skladateli.
Skutečný schubertův úspěch však nepřišel hned. Jeho kreativita nebyla za svého života dostatečně uznávána a často měl potíže najít práci, aby zajistil sebe a svou rodinu. Přesto Schubert pokračoval ve tvorbě a psaní hudby v různých žánrech a zanechal po sobě obrovské dědictví.
Schubert zanechal několik stovek děl, včetně 9 symfonií, oper, klavírních iskoncertů, komorní hudby a dalších. Ze všech jeho spisů však zaujímá zvláštní místo jeho nedokončená symfonie známá pod názvem"nedokončená". Toto dílo bylo napsáno v roce 1822, ale mělo pouze dvě části a zůstalo nedokončeno.
Důvody, proč Schubert symfonii nedokončil, zůstávají záhadou. Někteří se domnívají, že o projekt prostě ztratil zájem a začal se věnovat jiným kompozicím. Jiní se domnívají, že Symfonie č. 8 nebyla během Schubertova života veřejně provedena, a proto neviděl potřebu ji dokončit. Bez ohledu na skutečnou odpověď na tuto otázku zůstává Schubertova "nedokončená" symfonie jedním z nejtajemnějších a nejznámějších děl.
Tvorba a primární provedení nedokončené symfonie
Symfonie č. 8, známá také jako "nedokončená" symfonie, byla napsána rakouským skladatelem Franzem Schubertem v roce 1822. V té době bylo Schubertovi pouhých 25 let a byl již proslulý svými mnoha hudebními díly.
Proč dostala symfonie název "nedokončená"? Tato otázka zůstává dodnes kontroverzní. Schubert nechal jen dvě části z plánovaných čtyř a nikdy nedokončil symfonii. Někteří vědci se domnívají, že skladatel prostě nenašel inspiraci nebo čas dokončit dílo. Jiní poukazují na Schubertovy zdravotní problémy a jeho psychické potíže jako na možné příčiny nedokončenosti symfonie.
První provedení nedokončené symfonie trvalo až do roku 1865, pět let po Schubertově smrti. V roce 1865 symfonii obnovil a provedl rakouský muzikolog Julius applet, který přeformuloval nedokončené části symfonie a zaplnil chybějící místa. Applet také navrhl svou interpretaci základu a dokončení, často variabilní mezi různými umělci.
Schubertova symfonie byla široce uznávána pro svou emocionalitu a melodickou krásu. Její nedokončenost jen posiluje její orchestrální dramatickou sílu a ponechává prostor pro fantazii a interpretaci každého hudebníka a dirigenta, který se rozhodne provést toto fascinující dílo.
Příčiny nedokončenosti a struktura symfonie
Schubertova nedokončená symfonie, známá také jako symfonie č. 8 nebo velká symfonie, získala své jméno, protože ji skladatel nedokončil až do konce. Otázka příčin nedokončenosti tohoto díla zůstává předmětem diskusí mezi hudebníky a výzkumníky.
Jedním z hlavních důvodů nedokončení symfonie je, že Schubert byl v době, kdy na tomto díle pracoval, zaneprázdněn jinými projekty. Někteří vědci navíc naznačují, že skladatel nebyl spokojen s výsledky svých prací a nebyl schopen najít vhodný konec pro symfonii.
Schubertova nedokončená symfonie zahrnuje dvě tradiční části klasické symfonie: první a druhou. První část, obvykle nazývaná expozice, zavádí hlavní hudební témata a rozvíjí je. Druhá část nazvaná vývoj obsahuje nové variace a vývoj témat prezentovaných v expozici.
Schubert však pro tuto symfonii nenapsal závěrečnou část, závěr. Je známo, že skladatel dokončil pouze první dva díly a vznikl neobvyklý konec, který není typický pro klasickou symfonii. Bez finále se symfonie stává dílem bez závěru a prakticky ne zcela dokončeným tvůrčím aktem.
Recenze a hodnocení hudebních kritiků
Schubertova nedokončená symfonie vyvolává v hudební komunitě četné kontroverze a diskuse. Mnoho kritiků historicky poukazuje na její nedokončenost a problémy vyplývající z této struktury díla. Symfonie však také získala uznání a úctu od mnoha hudebních odborníků a fanoušků.
Někteří kritici považují Schubertovu nedokončenou symfonii za jeho největší dílo. Poznamenávají, že i přes její nedokončenost má stále nepřekonatelnou hloubku a expresi. Symfonie ponoří posluchače do stavu vnitřního přemýšlení a melancholie, přenese vás do světa nedokončených emocí. Přestože Schubert skladbu nedokončil, hudební motivy a nápady vzbuzují u posluchačů velký obdiv.
Jiní kritici považují Schubertovu symfonii za nedostatečnou a kritizují ji za nedokonalost struktury a vývoj tématu. Domnívají se, že Schubert nedokázal jasně a důsledně rozvíjet hudební nápady v nedokončené symfonii, což je pro posluchače nepochopitelné a neuspokojivé.
| Kritik | Hodnocení |
|---|---|
| Ivan | 5 z 5 |
| Sidorov | 3 z 5 |
| Petrov | 4 z 5 |
Celkově je hudební veřejnost rozdělena do dvou táborů: ti, kteří považují Schubertovu nedokončenou symfonii za nedokončené mistrovské dílo, a ti, kteří vidí v jejích nedostatcích neúmyslnost a nedostatečnost. Všichni se však shodují, že Schubertova nedokončená symfonie zanechává posluchačům smíšené pocity, vyvolává zájem a diskuse o skladatelově hudební tvorbě.
Rekonstrukce a dokončení nedokončené symfonie
Pro mnoho let zůstala symfonie nedokončená, dokud nebyly nalezeny některé další náčrty a náčrtky, které zanechal sám Schubert. Tyto náčrtky mohly pomoci hudebníkům a skladatelům ve snaze znovu vytvořit závěr symfonie.
Rekonstrukce a dokončení nedokončené symfonie se tak stalo úkolem pro řadu skladatelů a hudebníků. Různí výzkumníci nabízeli své možnosti dokončení na základě Schubertových náčrtů a jeho hudebního stylu.
Jednu z nejznámějších možností dokončení symfonie navrhl v roce 1865 rakouský skladatel Anton Weber. Vytvořil závěrečnou část založenou na materiálu z předchozích částí symfonie a přidal ji k původním dvěma dílům. Tato možnost byla široce přijímána a často se provádí na koncertech.
Kromě toho existují další možnosti dokončení symfonie, které navrhli různí skladatelé. Každý z nich do své rekonstrukce vložil svou hudební interpretaci a snažil se věrně zprostředkovat Schubertův styl a charakter.
Schubertova nedokončená symfonie zůstává záhadou a jedním z nejzajímavějších děl v historii hudby. Její nepřehlédnutelná krása a tajemná závěť, kterou Schubert zanechal, navždy zůstanou velkou záhadou hudebního světa.